Cesta do Polska část 7. - Krakov, Penzión U Pana Cogito
Další zajímavou zastávkou na naší cestě byl penzión U Pana Cogito v Krakově. Nachází se v historické vile se zahradou, na klidném místě a zároveň v blízkosti historického centra. Penzion byl založen v roce 2000. Tehdy dvě sdružení – jedno sdružující psychicky nemocné a jejich rodiny, druhé zabývající se rozvojem psychiatrie – uzavřela partnerskou smlouvu a založila podnik, kde nyní jsou zaměstnáni především schizofrenici. Vila, kterou bezplatně poskytlo město Krakov, vyžadovala rekonstrukci. Stavební práce a rozjezd podniku ze 40% financoval Státní fond rehabilitace postižených, zbylé prostředky pocházely ze soukromých darů a grantu britské loterie. V době, kdy probíhala rekonstrukce, byli zároveň školeni budoucí zaměstnanci. „V současné době zaměstnáváme 24 lidí s postižením a 10 zdravých. Část z nich vede jednotlivá oddělení, např. recepci, kuchyni apod., jiní se věnují rehabilitaci nemocných“, dozvěděli jsme se od manažerky hotelu, Agnieszki Lewonowské–Banach. Postižení pracují v kuchyni, na recepci, jako pokojské, v účtárně. „Jsme první podnik, který zaměstnal psychicky nemocné na tak exponovaných pozicích, kde denně přicházejí do styku se zákazníky“, zdůraznila vedoucí penziónu. „Pro nemocné má práce nejen materiální význam, díky ní se mění i jejich společenská role. Zároveň tím, že už deset let působíme na trhu a snažíme se, aby na nás bylo nahlíženo jak na každý jiný krakovský penzión, měníme obraz duševně nemocných ve společnosti“, doplnila Lewonowska–Banach.
Penzión funguje jako Zakład Aktywności Zawodowej (pracovně rehabilitačního zařízení). S touto právní formou jsme se seznámili již v družstvu „Opoka“ v Kluczích. Znamená mj., že pracovníci mají denně, v pracovní době, nárok na alespoň jednu hodinu rehabilitace. Zhruba polovinu nákladů na provoz podniku kryjí příspěvky ze Státního fondu rehabilitace postižených, druhou polovinu příjmy z podnikatelské činnosti. „Naše podnikání má jak ekonomické, tak sociální cíle. Neustále musíme dávat pozor, aby byly v rovnováze. Kdybychom se příliš soustředili na maximalizaci zisku, bylo by to pro naše pracovníky stresující, nestíhali by práci. Zároveň však nemůžeme být až příliš shovívaví k zaměstnancům a vše omlouvat jejich nemocí. To by se pak snížila kvalita našich služeb“, řekla manažerka penziónu. Vysvětlila, že práce s duševně nemocnými má svá specifika. Často je třeba jim důkladně organizovat i jednoduché pracovní postupy. Bývají nesoustředění, zapomínají to, co se už dříve naučili. Zdraví zaměstnanci penziónu musejí být odborníky ve svém oboru a zároveň mít osobnostní předpoklady pro práci s duševně nemocnými.
Autor: Danuta Chlupová
