2016 - 01 - 06

Nabídka pracovního místa do sociálního podniku!!!

 

Fair & Bio pražírna, zabývající se pražením 100% férové kávy
hledá do svého týmu manažera/ku prodeje a marketingového specialistu/ku.

Co u nás budete dělat?

Prodávat...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 30 - 08

Impact First - podzimní běh

Chcete rozjet nebo posunout své sociální podnikání či neziskovku ještě dál?

 

Rozjíždíme podzimní běh akceleračního programu Impact First, ve kterém pomáháme...

...
celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 25 - 08

POSUN TERMÍNU!! 30.9. CENA ZA CSR PODNIKÁME ODPOVĚDNĚ 2017

Cenu za společenskou odpovědnost Podnikáme odpovědně pro rok 2017 již potřetí vyhlašuje Rada kvality ČR, Asociace společenské odpovědnosti, Asociace malých a středních podniků a...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 03 - 07

AKTUÁLNĚ výzva 129: Podpora sociálního podnikání

Příjem žádostí o podporu byl zahájen 30. 6. 201. K dispozici je 150 000 000 Kč. Oprávněnými žadateli jsou OSVČ, obchodní korporace a nestátní neziskové organizace. 

Podpora...

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Living in the cracks. Naďa Johanisová

Život v puklinách, pohled na venkovské sociální podnikání ve Velké Británii a v Čechách je zajímavou sondou do vzmáhající se občanské společnosti.

Svět spotřebních družstev,...

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem. Naďa Johanisová

Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku.

Čtivě psaná kniha, doplněná vtipy známého humoristy, nabízí pohled na šetrnější modely fungování lidské společnosti,...

celý článek >>


Čtěte více >>

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy (www.unep.org/inquiry/).
 
Chtěli bych Vás požádat o vyplnění a další...
...
celý článek >>


Čtěte více >>

Rozhovor s Martinou Macurovou, ambasadorkou sociálního podnikání pro region střední Čechy

2013 - 26 - 08

Rozhovor s Martinou Macurovou, ambasadorkou sociálního podnikání pro region střední Čechy

Martina Macurová je projektová manažerka a metodička plánování sociálních služeb v Centru pro komunitní práci střední Čechy a ambasadorkou sociálního podnikání v jedné osobě. V rozhovoru prozrazuje, jak se stala ambasadorkou, co pro ni sociální podnikání znamená a jakou roli podle ní hraje ve středních Čechách, kde působí.

Jaká byla Vaše cesta k tématu sociálního podnikání?
Posledních 15 let se věnuji z různých pohledů práci s lidmi, komunikaci a práci v komunitě. Před sedmi lety jsem se začala zabývat zapojováním veřejnosti, rozvoji komunit, podpoře spolupráce občanů s různými názory, potřebami a možnostmi řešení. Začala jsem pracovat v organizaci, kde právě teď sedíme – Centrum pro komunitní práci střední Čechy (dále CpKP). Pracuji zde s týmem lidí, který mimo jiné podporuje obce ve vytváření strategií se zaměřením na sociální služby se zapojením široké veřejnosti – říká se tomu u nás v Čechách komunitní plánování sociálních služeb. Využívám zde zkušenosti ze svého působení v neziskových organizacích, z dobrovolných aktivit v rámci obce, zastupitelského působení i sociální práce. Před pár lety jsem se potkala s Petrou Francovou a s tématem sociálního podnikání. Viděla jsem v sociálním podnikání příležitost, jak efektivněji řešit problémy území, ve kterých jsem působila. Začala jsem propojovat jak odborníky z oblasti sociálního podnikání, tak představy daných lokalit. Je to přesně to, co nám v komunitních plánech a strategiích občas chybí – pojmenovat, že určití lidé v daném místě žijí a pracují, mají své firmy a mohou si vzájemně prospět.

V současné době vedle metodického vedení projektů v CpKP působíte jako ambasadorka sociálního podnikání ve Středočeském kraji pro společnost P3 – People, Planet, Profit. Co tato práce obnáší?
Naším úkolem – úkolem ambasadorek - je zviditelnit téma sociálního podnikání mezi různými aktéry, tzn. podnikateli, obcemi, občany a dalšími, kterých se sociální podnikání může týkat. Naše práce je postavena na velmi dobré znalosti daného území, v mém případě Středočeského kraje. Díky P3 mám možnost věnovat více času zviditelnění sociálního podnikání a příležitostí, které nám může přinést, současně prezentování příkladů dobré praxe. Know-how a potřebné informace mám z P3, dále mapuji dané území a vyhledávám potencionální zájemce o téma sociálního podnikání. Vycházím ze skutečnosti, že se v terénu pohybuji mimo aktivity P3 a můžu se tam v tuto chvíli pohybovat nad rámec aktivit mé domácí organizace. Já sociální podnikatelka nejsem, asi nebudu, i když kdo ví. Ale to, co jsem a co umím, je propojovat lidi, potkávat se s nimi a to je vlastně jádro naší práce – zviditelňovat téma sociálního podnikání.

Pořád mluvíme o sociálním podnikání - co pro Vás znamená toto dvojsloví?
Jedna věc je, co je sociální podnikání pro mě, a druhá, co znamená v ČR a k čemu inklinuje. Většinou se sociální podnikání vnímá v souvislosti se zaměstnáváním lidí s různým handicapem, ve vazbě k sociálním službám a k pomáhání. Což je škoda, já vnímám sociální podnikání v širším pojetí a blíže k podnikání než k sociálním službám. Myslím si, že je potřeba upozorňovat, že téma sociálního podnikání má mnohem širší rozměr, než ho vnímáme teď.  Jsem toho názoru, že je tady spousta podnikatelů, kteří jsou sociálními podnikateli a neví to – malé pekárny, mlýny, pivovary, kde pracují lidé z nejbližšího okolí, prodávají v  území, působí v komunitě, snaží se působit tam, kde žijí, chovat se odpovědně i v podnikání.

Mluvila jste o tom, že kritériem ambasadoringu je velmi dobrá znalost území. Jak byste popsala „svou oblast“ - střední Čechy?
Není pro nikoho z nás překvapením, že hlavní město Praha a střední Čechy nelze moc oddělit. Při své práci stále narážím na rozložení Středočeského kraje, vzdálenosti, které zde hrají velkou roli. Než aby člověk přejel celý kraj, z jednoho konce na druhý, dojede do Prahy a zde již zůstane. Středočeský kraj je zvláštně roztříštěný, nesmírně velký – z jednoho konce kraje na druhý je tak daleko, že nemáme potřebu se napříč krajem „kamarádit“.  Můžeme to vnímat jako velkou výhodu i nevýhodu. Když není pomoc nikde v okolí, do Prahy je to kousek, pak daný problém neřešíme doma, u nás v kraji. Toto vnímám i v oblasti sociálního podnikání, je zde sociálních podnikatelů velmi málo, nebo o nich málo víme? Možná. Myslím si, že by pomohlo nejenom středním Čechám, ale i Praze, kdyby se v rámci těchto krajů víc spolupracovalo.

Jaká je Vaše dosavadní zkušenost se sociálním podnikáním ve Středočeském kraji?
Jak jsem již uvedla, pro střední Čechy je typický pocit, že má sociálních podnikatelů překvapivě málo. Příklady sociálních podniků jsou aktivity Modrého domečku (Řevnice), Kafírny ProVás (Roztoky), Jiné kávy (Beroun), Startujeme o.p.s. (Etincelle o.s., Kladno) či Centra služeb Slunce všem o.p.s. (Unhošť). Velmi ráda mám Dobříš, kde se před lety rozjely farmářské trhy, které si zakládají na výrobcích, které vznikají v regionu Dobříšska. V Neratovicích je třeba kavárna Pojďte dál, která zaměstnává lidi s různou mírou postižení, nemluví o sobě jako o sociální firmě, dělají to, co je potřeba a co umí. Prodávají kávu, cukroví, některé sami pečou a pracují u nich lidé, kteří by jinde pracovat nemohli. Nevypadá, že se potřebují někam zaškatulkovat, pouze dělají skvělou práci a doufejme, že jim to dlouho vydrží. Nešlo by to ale bez podpory místní komunity a vedení města.

Jak je vidět, hranice toho, co je v praxi sociální podnik, je velice citlivá. Pohybujeme se zde mezi podnikáním, sociálním podnikáním a sociálními službami. Jak vnímáte udržitelnost sociálních podniků?
Cílem by mělo být poskytování podpory na rozjezd sociálního podnikání, aby se daný subjekt začal chovat podnikatelsky s veřejně prospěšným rozměrem a naučil se to, co je potřeba pro udržení daného podniku. Velká část sociálních podnikatelů byli nastartováni na základě finanční podpory z různých zdrojů a stále s ní počítají. Otázkou je, jaké by to bylo, kdyby tato podpora nebyla. Kolik by jich vzniklo, kolik vydrželo. Subjekty sociálního podnikání se pohybují uvnitř zmiňovaných hranic. Pohybují se mezi sociálními službami, podnikáním, prací v komunitě. Zaleží na tom, z jaké oblasti přicházejí. Motivace založit sociální podnik vychází vesměs ze sociálních služeb – ze zkušenosti s prací s lidmi s různým postižením či ohrožených sociálním vyloučením. Snaží se naučit podnikat, obstát v jiném světě, já doufám, že to zvládnou.

Sociální podnikání má své místo v komunitních plánech. Jaké je jejich propojení?
Technika komunitního plánování dává komunitě prostor, aby se domluvila na tom, jak má daná strategie vypadat. Já si myslím, že sociální podnikání může být jedním z nástrojů. Může jít zezdola, komunita má obrovskou sílu. Pokud chci někde bydlet, tak tam musím nejenom přespávat, ale musím tam i žít. Samozřejmě podpora musí jít i seshora – ne ve smyslu pozitivní diskriminace, ale prostřednictvím nastavování rovných podmínek. Druhou rovinou je skutečnost, že když má město peníze a něco vytváří, tak ať se postará, že to dělají místní. Tudíž ať tam tu práci udrží – to je i způsob, jak dostat sociální podnikání do terénu. Je potřeba vnášet do obecních strategií nové věci, jako právě sociální podnikání či systém komunitních služeb. V komunitě je v dosahu, co člověk ke svému životu potřebuje s respektem k tomu, že je třeba v něčem jiný – kdo nejsme? Spousta z nás k životu potřebuje nejenom pracovat a mít rodinu, ale také být prospěšný pro své okolí - komunitu.

 

Autor: Katarina Chalupková