2017 - 05 - 06

Desítky zástupců sociálního podnikání se shodly na tom, že jiná ekonomika je možná

24. května se sešlo na 80 účastníků z celé republiky, kteří debatovali a sdíleli zkušenosti v oblasti sociální solidární ekonomiky. Fórum Jiná ekonomika je možná představilo...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 15 - 05

Aktuálně OP Zaměstnanost

Výzva č. 129 na podporu sociálního podnikání  bude vyhlášená 30. 6. 2017.

Vaše projektové žádosti, podnikatelské plány a dotazy týkající se pravidel výzvy můžete...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 21 - 03

Aktuálně Finační nástroje: Veřejná zakázka

Dne 17. 3. 2017 byla vyhlášena zakázka na předběžné posouzení pilotního využití finančních nástrojů v OPZ. Více informací zde.

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 19 - 03

Semináře pro žadatele do výzev MPSV: Jak připravit podnikatelský plán a Marketing v praxi sociálního podnikání

Aktuálně se můžete již nyní registrovat na Semináře pro žadatele do výzev MPSV na sociální podnikání

1) K tvorbě podnikatelského plánu pro sociální podnik “Jak připravit... ...

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Living in the cracks. Naďa Johanisová

Život v puklinách, pohled na venkovské sociální podnikání ve Velké Británii a v Čechách je zajímavou sondou do vzmáhající se občanské společnosti.

Svět spotřebních družstev,...

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem. Naďa Johanisová

Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku.

Čtivě psaná kniha, doplněná vtipy známého humoristy, nabízí pohled na šetrnější modely fungování lidské společnosti,...

celý článek >>


Čtěte více >>

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy (www.unep.org/inquiry/).
 
Chtěli bych Vás požádat o vyplnění a další...
...
celý článek >>


Čtěte více >>

Rozhovor - Zadávání veřejných zakázek v Mostě

2013 - 31 - 01

Rozhovor - Zadávání veřejných zakázek v Mostě

V Mostě probíhá zadávání veřejných zakázek (VZ) tak, že jsou zároveň sledovány sociální cíle, tzn. že dodavatelé při plnění zakázky zaměstnají určitý počet nezaměstnaných osob. Tuto aktivitu se tam podařilo prosadit paní Mgr. Aleně Zieglerové, vedoucí odboru projektů rozvoje lidských zdrojů Úřadu práce v Mostě.

Přinášíme Vám rozhovor mezi paní Alenou Zieglerovou  a paní Petrou Francovou, manažerkou projektu TESSEA s, který byl uskutečněn na koci loňského roku v Mostě.

Proč jste zadávání veřejných zakázek začala dělat jiným způsobem a jak jste se o tom dozvěděla? Jak to vzniklo?
Tak já budu upřímná … zadávání veřejných zakázek pro veřejnou správu je citlivé téma, někdy má až  pejorativní nádech a vypadá to jako podezřelá věc. A přitom, tak jak já dost jezdím do zahraničí, jsem už slyšela z Rakouska a z jiných zemí,  že naopak je to nástroj, jak mimo jiné ovlivňovat zaměstnanost. Ta mě zajímá nejvíce. A jak se jednotlivé municipality předhánějí v tom, co všechno jsou schopné do zadávacích dokumentací dát, tak to mi znělo jako pohádka …
 

Nám podobně … A nechápu, že se u nás k tomu všichni staví tak, jak se k tomu staví.
Já jsem tu vedoucí odboru projektů a mám v podstatě „pod palcem“ 220 milionů veřejných prostředků, peníze na projekty. My jsme jako Úřad práce v Mostě udělali sedm projektů, a když se to sečte, tak máme v rukách polovinu alokace Ústeckého kraje.
Prostředky měl plně na starost náš odbor. To znamená, že když už jsem zadávala zakázku na jednotlivý projekt, kde je objem nějakých 100 milionů, tak mě napadlo – už v předchozím období OP RLZ  – tam dát něco, abychom taky měli přidanou hodnotu k těm zakázkám, něco sociálního, ne že jen nakoupíme službu. A to první opatření, které jsme začali uplatňovat a uplatňujeme ho dosud, je institut laických poradců (to jsem ale nevymyslela úplně sama, někde jsem to viděla), protože zpravidla naše projekty jsou orientované na zaměstnané.. Vezmeme nezaměstnané, kteří jsou na tom o něco lépe, mají komunikační dovednosti, třeba někdy pracovali s lidmi, a zaměstnáme je pro plnění určité zakázky. Stanovili jsme vždy nějaký přesný počet, kolik chceme, aby dodavatel zaměstnal našich uchazečů o zaměstnání na pozicích laických poradců. Zpočátku jsme dávali charakteristiky, které by ti lidé měli splňovat, alespoň střední škola atp., pak už jsme ani nemuseli, protože se to postupně stalo tradicí. Takže náš požadavek vypadá takto– součástí jedné aktivity, která se jmenuje Motivace/poradenství, je zajištění zázemí s tím, že příjemce vezme deset osob z řad uchazečů a zájemců o práci, proškolí je v hodinové dotaci sto dvacet hodin a zaměstná je po dobu účasti účastníků v projektu. Takhle vlastně vypadá v našich současných sedmi projektech sociální podmínka ve veřejné zakázce. Je to absolutní podmínka, věc, o které se nediskutuje. Diskutovalo se o ní v předchozím období, kdy to ty dodavatele zarazilo, jestli nezasahujeme do jejich pracovně-právních vztahů apod., ale odbourali jsme to, protože se to dost osvědčilo. Máme deset lidí na nějakých tři sta klientů, takže jeden má na starosti třicet lidí, a je to potom pro toho dodavatele daleko jednodušší, že má  motivovaného člověka, kterého si zaměstná a má plně hrazenou jeho mzdu v rámci té zakázky. A ten člověk pracuje docela nadšeně, protože je rád, že má práci. Může být vzorem i ostatním nezaměstnaným, protože se mu podařilo se uplatnit. Má k nim blíž. Není vyhořelý, tak jak obvykle už pak dodavatelé bývají, když dělají projekty pořád dokola. Prostě najednou se to všem začalo líbit a už se o tom nediskutuje, už se jenom uchazeč o zakázku zeptá: „A kolik je to v tomhle projektu?“ A já řeknu třeba osm.
 

Takže abych si to ujasnila: vy jste něco začali dělat ještě v tom minulém programovém období OP RLZ?
Po celou dobu, kdy se projekty pro OP RLZ sestavovaly, byl Úřad práce v Mostě pověřený distribucí prostředků z Evropského sociálního fondu pro celý Ústecký kraj, teprve v průběhu jejich realizace přešlo pověření do Ústí nad Labem. Už tehdy jsme měli v Mostě„balík peněz“ na projekty.  Asi si vzpomínáte, Návrat do práce, Najdi si práci, v celé republice takzvané národní projekty byly stejné, stejně se jmenovaly, ale úplně stejné nebyly.  V Ústeckém kraji třeba byly jiné v tom, že jsme je rozdělili na dílčí části, na okresy, aby to bylo přijatelnější pro jednotlivé příjemce, ale hlavně jsme tam zavedli tu podmínku laických poradců. To myslím nikde jinde neměli.
 

Já vnímám Úřad práce v Mostě jako naprosto nejlepší úřad práce, co tu u nás je pro oblast zadávání VZ s přidanou hodnotou…
No, já jsem mluvila s paní z probační a mediační služby a popisovala jsem jí laické poradce (my jim teď říkáme osobní, protože oni nechtějí být laičtí) a dospěly jsme k závěru, že jsou to vlastně mentoři, prostě někdo, kdo má blíž k cílové skupině, nemusí být zas až takový odborník, ale postará se o ně.
 

Tohle je pro lidi mnohem bližší a určitě to funguje mnohem líp, než když to dělá někdo, kdo nemá ty zkušenosti …
Já jsem se nejdřív obávala, když jsme v roce 2006 nebo 2007 začínali, že to bude fungovat ve vztahu k lidem, ale ne ve vztahu k zaměstnavatelům. A už jsem mezitím pochopila, že to funguje i ve vztahu k zaměstnavatelům, hlavně u těch menších, kam my umísťujeme lidi. Je jim bližší přístup lidský než odborný, když tam například přijde „kravaťák“ a nabízí podmínky … Takhle tady můžeme fungovat s Unipetrolem, ale standardně umísťujeme většinu našich klientů do drobných podniků – živnostník má jednoho pracovníka v dílně, tak si vezme druhého. Takto většinou fungujeme, protože je to udržitelnější. Ten účastník se pro něj za dvanáct měsíců stane nezbytným a už si ho nechá. Takže i s tím člověkem z autodílny lépe jedná osobní poradce, který není žádný manažer, ale normálně řekne: „Mám tady Pepu, je moc šikovný a chtěl by to dělat. Pojďte to s ním zkusit.“ Na tomhle je postavený úspěch většiny našich projektů. Naší podmínkou je, aby například ty podniky měly maximálně do pěti dotovaných zaměstnanců, aby to nebyly žádné hromadné akce.

Ale ony by možná fungovaly i ty hromadné akce, možná i ve větším …
Já jsem docela opatrná ohledně těch hromadných akcí. Když mi někdo volá, že by například vzal třicet čtyřicet Romů z Chanova, tak vím, že je to většinou spekulant, že většinou chce jen dotace, a není schopný pro ně udržet tolik pracovních míst. Takže méně znamená více. My jako úřad práce dáváme většinou maximálně pět pracovních míst u jednoho zaměstnavatele a pokud se osvědčí, můžeme to zkusit s deseti.

Takže jim nedáváte velký počet uchazečů?
Nemáme s tím dobré zkušenosti. Bývá problém předfinancovat více mezd najednou a hromadně nabraní lidé často mají i zhoršené pracovní podmínky, jako je dostatek pracovních pomůcek, oděvů apod. O těch pět lidí se spíš postarají. A na tyto malé počty jsou ti osobní poradci dobře využitelní. Nestalo se nám, že by se některý osobní poradce, ačkoli to byl člověk z evidence, nechytil, protože jsou i vděčnější i za tu práci. Je to oboustranně výhodné.

Pokud se vrátím zpátky, vy jste to v OP RLZ vyzkoušeli formou laických poradců, zjistili jste, že to funguje, a teď v tom novém programu jste to tam „naroubovali“ jakým způsobem? V rámci nějakého individuálního projektu?
Ano. V podstatě to bylo stejné, v rámci výzvy Ministerstva práce a sociálních věcí ČR určené pro úřady práce bylo možno předkládat tzv. regionální individuální projekty.  A my z nich máme na úřadě práce 7. Třeba už v tom projektu máme podmínku, že tam budou zapojení pracovníci dodavatele, kteří budou přijati na projekt, a při zadávací dokumentaci jen specifikujeme, jak to chceme.

Jasně, to musí být. A máte oporu ještě v nějaké strategii, nějakou svoji anebo dlouhodobější v rámci úřadu práce? Je to jenom zmíněno v tom projektu anebo je to ještě někde „ o patro výš“?
Ne. My totiž máme stanovenou směrnici o zadávání veřejných zakázek. Tam máme napsáno, že všechno, co se týká projektů, se musí řídit platnými ustanoveními OP LZZ, protože to se mění tak často, že bychom pořád měnili směrnice.

Ráda bych se zeptala z trochu jiné strany. Vy když děláte namátkové kontroly např. na stavbách, tak při tom objevíte, že tam někdo pracuje načerno?
Přesně.  My víme, že naši uchazeči zpravidla bývají částečně najímáni na tu zakázku. Tak jsme si říkali, proč to není povinností, kdyby je přijmout museli všichni, a nikdo by nebyl konkurenčně znevýhodněn.

A ti lidé by to měli jistější. Celkově je to nelegální zaměstnání pro lidi nevýhodné a oni si to neuvědomují.
Rozhodně. Pak jsou taky méně výhodné pracovně-právní vztahy jako DPP, DPČ, ale pořád ta jediná podmínka, kterou jsme si tam dali – chtěli jsme ji po městu Most je, aby šel uchazeč z evidence, aby to nebylo nekolidující zaměstnání, jakože tady zůstane a tam trošku pracuje. Teď jde o to, to tam formálně „doťuknout“. Zatím to tam dali ad hoc, do dvou zakázek, ale není to ve směrnici.

Ve směrnici města?
Ano, spíš města, tam se spíš najdou stavební zakázky, kam se hodí umísťovat naše nízkokvalifikované uchazeče.

A nešlo by to systémově zapracovat někam jinam, kromě toho, že vy to máte v individuálním projektu? Protože až projekt skončí, tak prostě skončí a mně přijde, že bylo dobré, kdyby to mělo oporu i někde jinde.  Ve všech manuálech z ciziny vždy doporučovali, aby to mělo oporu, bylo to ve strategiích, plánech a aby to bylo i v té směrnici o zadávání veřejných zakázek jako možnost, ne třeba jako povinnost …

Úřady práce se teď budou slučovat, takže to je trochu problém, ale jinak každý úřad práce obecně má vždycky směrnici o zadávání veřejných zakázek, která slouží zejména k tomu, aby se stanovily zakázky malého rozsahu, protože ty velkého rozsahu jsou dané zákonem. Takže zakázky malého rozsahu – pod 2 miliony nebo pod 6 milionů – kde je stanovené, kdo bude rozhodovat a kolik toho musí být.  A ta věta o tom, že je možné  tam zadat sociální podmínku, popř. jakou, tak ta tam není. Máme tam takové bonusové věci. Třeba když vybíráme rekvalifikace – ty jsou zpravidla pod 200 tisíc –, tak tam máme požadavek, aby pracovali víc a poskytovali porekvalifikační servis a zaměstnání, což je jakoby sociálně orientovaná podmínka, která by tam být nemusela, protože předmětem je nákup služby rekvalifikace. Tam je to zvýhodňující kritérium, aby nám řekli, jak bude probíhat porekvalifikační servis a jestli tam bude informační poradenské centrum, jestli ti lidé budou vyhledávat místo. Pak také sledujeme, kolik těch lidí sami uplatní. Podle toho pak zadáváme další zakázky,čili zohledňujeme také reference.

Ale to je takové nepřímo …
To je hodně nepřímo, to je přidání něčeho navíc …

Když se vrátím zpátky, vy jste to začali dávat do vašich individuálních regionálních projektů a to byla iniciativa koho?
Moje osobní, protože já jsem docela často vysílaná na zahraniční služební cesty a tam se mi zdálo, že už je to tam normální. A pak také z vlastního zájmu.

V jakých státech jste to viděla?
Byla jsem už ve Španělsku, v Itálii – to jsou země, které jsem považovala za „méně vyvinuté“ v této oblasti, ale byla jsem hodně překvapená. Holandsko, tam už je to normální. Hlavně mě vždycky zaujme, když se veřejná správa chlubí tím, co všechno bonusově dělá pro své občany nebo klienty, protože to u nás v Česku nevidím. Já pořád vidím stěžování si na to, jak je to horší a horší, více a více administrativy. A že bych přišla na úřad, jakýkoli, a tam mi vyprávěli, co všechno oni udělali, to si, myslím, počkáme …

To je pravda …
Snažím se aplikovat tohle i ty zakázky a sešlo se to s tím, že jsem zároveň i ten člověk, který měl za úkol vytvořit zadávací dokumentace. To bylo tak, že ministerstvo nás do toho docela „hodilo“, ať si na to někoho zaplatíme. Tady ty firmy na to nebyly zvyklé, uměly dokumentaci zadat na stavby silnic a dálnic, ale ne „na měkkou věc“, na služby. Takže to bylo shodou náhod, že jsem to měla v rukou já.

A tu zadávací dokumentaci jste dělala pro úřad práce?
Ta zadávací dokumentace je vlastně naše vlastní. My jsme si ji napsali samostatně, podle zákona o veřejných zakázkách. Měli jsme právní firmu, která si ji jen zkontrolovala podle právního hlediska.

A to byla zadávací dokumentace ohledně nákupu služeb?
Vždycky je to nákup služeb. Nám ministerstvo schválí projekt, ale tím, že je ten projekt individuální, tak 99 % těch prostředků jde dodavateli, protože účelem těch projektů je navýšit kapacity úřadu práce, aby se o naše klienty staral někdo jiný, pokud možno intenzivněji. Takže my vlastně kupujeme službu, a když už ji kupujeme, tak za určitých podmínek, a tam jsem se s tou sociální podmínkou vešla.

Váš nadřízený vám tohle odsouhlasil?
Ano. Ty první zakázky vznikaly ještě za původní ředitelky paní Šmejcové. Ta neměla nic proti, to jsme ještě byli krajský úřad, takže naše zakázky byly vlastně pro celý Ústecký kraj. Tím se to dostalo do povědomí všech ostatních okresů – Teplic, Chomutova atp. Pak přišel nový ředitel, který tuto věc podporoval také Sice jsme pak přestali být pověřeným úřadem práce, ale děláme si vlastní projekty okresního charakteru. Jsme i nadále takovým vůdčím úřadem práce, takže tyto zadávací dokumentace jsem poslala i do Chomutova, Loun, Děčína a oni vlastně aplikují úplně stejné podmínky a taky je mají v zadávacích dokumentacích.  V Děčíně dělají i takovou pro sociálně vyloučené, Společně za prací, myslím, že se jmenuje, tu podmínku těch osobních poradců tam mají a aplikují, protože to už znali z OP RLZ, tak jim to přijde jako běžné.

A vy tu podmínku máte v aktivitě, ne v kritériích?
Ano, v aktivitě 4, protože aktivity jsou odbornou věcí, jak se dělá poradenství atp., čili tvoří podstatu toho, co po dodavateli chceme, aby pro nás dělal.

A pak když někdo vyhraje zakázku, tak mu to pak dáte do smlouvy?
Jednak zadávací dokumentace je nedílnou součástí smlouvy a ještě tam máme ustanovení, že kdyby to bylo náhodou něco, co není ve smlouvě, tak platí to, co je v zadávací dokumentaci. Takže on musí respektovat po celou dobu realizace tu zadávací dokumentaci. Nejen že to má v popisu aktivity 4, když nám potom dává na formuláři vyúčtování své zakázky. Když on podává nabídku , tak si musí nacenit to, že dělá v aktivitě 4 zajištění zázemí pro běžnou poradenskou práci. Dám takový příměr. Měli jsme zakázku na publicitu a dali jsme si tam jako kritérium: „Co dalšího nám nabídnete, jaké bonusy?“

Ano, takhle to mají třeba v Anglii …
No, ale přišlo nám pět nabídek a nikdo nám nic nedal. Může se to stát, nemusíme dosáhnout toho cíle, a zrovna tady na tom máme postavenou celou aktivitu. Anebo kdybych tam dala kolonku „Čím více nám nabídnete, tím je to pro vás výhodnější“, to si myslím, že by mohlo být předmětem sporu.

Z toho, co říkáte, by se dal udělat nějaký jednoduchý návod, ne? Pak byste se o to mohla lépe opřít, kdyby se to někomu nelíbilo …
Tu tabulku už bych si mohla nechat patentovat, když chci popis poradenských motivačních vzdělávacích aktivit, kde chci počet hodin, poradenství, mám to tu rozdělené do kategorií, které se dají poměřovat. Ty tabulky mám vždy vyplněné pro hodnotící komise, jak to kdo má udělané. Možná že jsme se nezajímali o to stanovit  ji jako volnou podmínku „Nabídněte něco sociálního“ proto, že nám jako úřadu práce jde vždy jen o zaměstnávání.

To by spíš zajímalo město …
Tak. Někoho, kdo má obecnou zodpovědnost za občany. My ten cíl máme jasný.

 

To je úžasné! A dělají to také jiné úřady práce?

V Děčíně. Tam mají teď dva probíhající projekty, osvícená paní Gutová to přenáší od nás, protože to považuje za dobrou věc. Má s tím i dobré zkušenosti. Ten osobní poradce se stává partnerem jak pro toho klienta, tak i pro zaměstnavatele, tak i pro naše zprostředkovatelky. Je to prostě člověk, který funguje sám o sobě, dělá tu práci, aniž by se tím manažeři zabývali. Ti už vlastně sledují jen výsledky jednou za měsíc. Vždy vznikne několik pracovních míst, aniž bych konkrétně někam volala. Není možné, abychom v tom počtu ty lidi zaměstnávali. My máme například požadavek zaměstnat ze tří set lidí sto padesát, což je dost náročné, protože obvyklá praxe uplatnitelnosti např. pomocí APZ je daleko nižší. Ale s tím opatřením, že se zapojí ti „malí mravenečkové“, se to daří. Je to výhodné pro všechny strany – pro úřad práce, zprostředkovatelky, oni už mají kontakty, seznam osobních poradců, jsou to pro nás pak klíčoví lidé.

A co konkrétně ti osobní poradci dělají?
To jsou vlastně ti námi povinně daní lidé. Jejich hlavní práce spočívá ve vztahu k těm účastníkům. Účastník přijde do projektu, projde nějakým procesem přes úřad práce a  osobní poradce je ten, který od něj zjistí v podstatě neformálním způsobem, jak na tom je. Starají se o doprovodná opatření, že třeba budou muset dojíždět, zda potřebují proplácet jízdné, hlídání dětí, zdravotní prohlídku, když mají nějaké zdravotní omezení, stravenky, takové ty drobné věci.

Takže oni vlastně zjišťují informace o jejich rodinném zázemí a jak fungují a na základě toho jim pak nabízejí konkrétní výhody?
Ano.

A tohle vy můžete zaplatit?
To by bylo málo. Takže potom je zařazují do těch motivačních kurzů, když jsou. Říkají jim, kdy a kam mají přijít, je tam taky diagnostika a rekvalifikace. Vyjednávají, ti osobní poradci se ptají, kam směřují, jaké rekvalifikace mají za sebou, tak aby jim mohli nabídnou něco navazujícího nebo je lépe orientovat do konkrétních profesí. My to pak samozřejmě ověřujeme jako úřad práce, jestli je to skutečně tak. Po těch rekvalifikacích nabízejí ty konkrétní lidi těm konkrétním zaměstnavatelům, s jejich souhlasem. Po celou dobu projektu má osobní poradce na starosti svých třicet lidí, z prvního cyklu přijde deset, z druhého dvacet, mezitím deset odejde …

To je opravdu dobře vymyšlené …
No. A ona to není až tak odborná práce. Samozřejmě odborné metodické vedení tam je.

A je ten osobní poradce proškolený?
Prochází sto dvaceti hodinami školení od dodavatele, který na to dostane peníze. Jinak nad sebou potřebuje metodické vedení. Máme tři povinné pozice u toho dodavatele – projektový manažer, finanční manažer a poradce pro cílovou skupinu, který musí být vysokoškolsky vzdělán, musí mít pět let praxe v projektech s lidmi, takže tento člověk je vedoucím těch osobních poradců. Ti tak mají za kým jít, kdyby se vyskytnul poradenský problém.

A to jsou metodiky tady na úřadu práce?
Ne, u dodavatele. My se s dodavatelem vidíme jednou za měsíc.

A toho dodavatele školíte jak?
Ten má potřebné vzdělání, praxi, obor činnosti firmy a předkládá také přehled obdobných služeb, které už provedl v posledních třech letech. My ho neškolíme.

Jak ten jejich metodik ví, co má dělat?
To je dané v té zadávací dokumentaci, že má provést ty aktivity s tou cílovou skupinou, takže toto dodržuje podle harmonogramu projektu, co má kdy dělat. Hlavně se jednou za měsíc scházíme na realizačním týmu, kde jsou naši experti. Tam mám člověka z poradenství, s rekvalifikací, z trhu práce a s těmi on může kdykoli během realizace projektu konzultovat, kdyby nevěděl.

A do toho realizačního týmu chodí zástupci těch dodavatelů?
Ano. A kdyby byl problém, což samozřejmě bývá, tak to může konzultovat na místě s naším zástupcem poradenství, taky kdykoli jindy, i telefonicky anebo mailem, nebo to řešíme tam na místě. Oni musí jednou za měsíc napsat zprávu o činnosti, velice jednoduchou. Já si to pak přečtu. Do desátého dne každého měsíce mi to musí dát a zhruba patnáctého míváme ten tým, takže už vím, na co se mám ptát, co se kdy dělo. Probereme to a řešíme. Příště kontrolujeme, co se vyřešilo. Jsou pod naší supervizí, my jsme zadavatelé a rozhodujeme o tom, co se bude dít, kdyby byla nějaká nejasnost. A při řešení nejasností je tam  nepsané pravidlo: rozhodnout vždy ve prospěch cílové skupiny.

A ten osobní poradce má standardně pracovní smlouvu na dobu určitou?
Mívá, většinou. Někdy je to kmenový zaměstnanec dodavatele (zájemce o zaměstnání), takže on ho převede po dobu realizace té zakázky na tu zakázku, takže je plně hrazena ta jeho mzda. Zpravidla se pak uplatní na nějakém jiném projektu nebo na volném trhu práce nebo si je vezmou k sobě a stane ze z něj kmenový zaměstnanec.

Máte možnost sledovat, jak jsou úspěšní ti lidé po tom, co projdou touto praxí? Máte nějaké důkazy, které by podpořily to, že ten systém je velice výhodný?
Někdy se uplatní úplně v jiném oboru, můžeme to vysledovat. Když jsou z naší evidence, tak víme, že odešli k dodavateli, potom ale už moc ne, to bych se musela zeptat dodavatele. Máme tu možnost, ale nepřímo, protože oni už se ideálně nevrátí na úřad práce a uplatní se buďto u dodavatele anebo jinde.
Uvažujete o tom, že byste využívali ještě jinak ty veřejné zakázky pro zaměstnávání vašich uchazečů? Mně přijde, že to, co máte, je úžasné, ale že je tam prostor ještě pro jiné věci …

Myslíte v ostatních zakázkách úřadu práce?
Buď anebo když byste se domluvili s městem, tak tam vám můžou zaměstnat spoustu lidí, protože oni mají od státu větší možnosti.
To ano. To je ten směr, o který nám teď jde. Nám se to podařilo dát do strategického plánu Lokálního partnerství Agentury pro sociální začleňování, který platí až do roku 2012. Podařilo se nám dát a schválit radou města podmínku, že při zadávání veřejné zakázky nad 2 miliony zaměstnají dodavatelé 10 % uchazečů dlouhodobě nezaměstnaných. To je ve strategickém plánu města Most. Mají to schválené. Teď zbývá už jen připomínat, že na tom pracujeme a propagujeme to. Je to samozřejmě proces, je potřeba všechny zúčastněné seznámit s tím, že je to výhodné pro všechny strany, protože pak už se jen argumentuje tím, že jsou to naši občané a máme nezaměstnanost. Obce totiž neberou jako samozřejmost, že by se měly starat o zaměstnanost, to je specifikum našeho systému služeb zaměstnanosti.

To mi připadá nešťastné, že to není propojené, protože ty obce nejsou finančně motivované, aby se snažily ty lidi zaměstnat …
Ony když už šetří nějaké prostředky, tak obecní, nikoli státní, to je základní problém, proč se to nerozvíjí. Také jsem přesvědčená o tom, že tu myšlenku je dál dobře rozvíjet směrem k obcím. Například paní starostka obce Obrnice je zářný příklad, protože přemýšlí takhle: „Mám v obci spoustu sociálně vyloučených, znevýhodněných a hlavně nezaměstnaných lidí, kteří mi tady dělají nepořádek, a pokud je zaměstnám – ona chce dokonce založit i sociální podnik –, jako obci se mi to ekonomicky vyplatí. Ale tuhle přesmyčku neudělá každý starosta a spíš to „hodí“ na stát anebo jinam.

Co byste doporučila ostatním, aby tohle začali využívat?
Přemýšlím nad pohnutou budoucností úřadů práce, protože v senátu je zákon, že všechny úřady práce přijdou o svou subjektivitu. Všichni ředitelé budou v únoru odvoláni, takže jim teď něco nabízet není zrovna nejšťastněji načasované. Zaměřila bych se na obce. Agentura je v tom asi nejaktivnější, s tou podmínkou 10 %. „Dejte si tam 10 % a uvidíte, co to udělá, zkuste to.“ A dáte jim dva odstavce, které si tam mají přidat. Agentura to aktivně nabízí dvaceti třem lokalitám, protože je to centrálně řízené, jako opatření vhodné ke zvyšování zaměstnanosti. Mají čtyři úseky, kterými se zabývají. Snaží se to teď aplikovat všude a skoro všude se to setkává s nedůvěrou, ale čím více příkladů dobré praxe vznikne, tím spíš se to může chytit.

Bylo by fajn, kdyby se to dostalo do metodik ohledně zadávání VZ mohlo dostat aspoň formou doporučení ….
Ono to tam v podstatě je, v tom zákoně o veřejných zakázkách. V paragrafu 44 stojí věta, že to může být v zadávacích dokumentacích a na tom to celé stavíme. Ale do metodiky by mohlo být dáno doporučení, které se do zákona  nedá dát. Určitě to vždycky pomůže, jakmile to někde stojí oficiálně na papíře. Takhle se opíráme jen o různé brožury.

Já pořád hledám, kde to ukotvit „výš“.
Já tím, že jsem z Mostu, jsem zvyklá to zkoušet „ze zdola“. Prostě to zkusím. Nic jiného  s tím dělat nejde, protože „ze shora“ se to těžko prosazuje.
O to my se budeme snažit, ukázat to na tom vašem příkladu.

Děkujeme za rozhovor.

 

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz