2017 - 03 - 07

AKTUÁLNĚ výzva 129: Podpora sociálního podnikání

Příjem žádostí o podporu byl zahájen 30. 6. 201. K dispozici je 150 000 000 Kč. Oprávněnými žadateli jsou OSVČ, obchodní korporace a nestátní neziskové organizace. 

Podpora...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 05 - 06

Desítky zástupců sociálního podnikání se shodly na tom, že jiná ekonomika je možná

24. května se sešlo na 80 účastníků z celé republiky, kteří debatovali a sdíleli zkušenosti v oblasti sociální solidární ekonomiky. Fórum Jiná ekonomika je možná představilo...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 15 - 05

Aktuálně OP Zaměstnanost

Výzva č. 129 na podporu sociálního podnikání  bude vyhlášená 30. 6. 2017.

Vaše projektové žádosti, podnikatelské plány a dotazy týkající se pravidel výzvy můžete...

celý článek >>


Čtěte více >>

2017 - 21 - 03

Aktuálně Finační nástroje: Veřejná zakázka

Dne 17. 3. 2017 byla vyhlášena zakázka na předběžné posouzení pilotního využití finančních nástrojů v OPZ. Více informací zde.

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Living in the cracks. Naďa Johanisová

Život v puklinách, pohled na venkovské sociální podnikání ve Velké Británii a v Čechách je zajímavou sondou do vzmáhající se občanské společnosti.

Svět spotřebních družstev,...

celý článek >>


Čtěte více >>

Publikace: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem. Naďa Johanisová

Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku.

Čtivě psaná kniha, doplněná vtipy známého humoristy, nabízí pohled na šetrnější modely fungování lidské společnosti,...

celý článek >>


Čtěte více >>

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy

UNEP Inquiry into the Design of a Sustainable Financial System: Policy Innovations for a Green Economy (www.unep.org/inquiry/).
 
Chtěli bych Vás požádat o vyplnění a další...
...
celý článek >>


Čtěte více >>

Rozšiřování sféry sociální ekonomiky: role běžných podniků ve státní politice zaměstanosti

2014 - 03 - 07

Rozšiřování sféry sociální ekonomiky: role běžných podniků ve státní politice zaměstanosti

V Česku se dnes nejčastěji setkáváme s tzv. integračními sociálními podniky, které zaměstnávají lidi sociálně nebo zdravotně znevýhodněné. Velká část z nich vznikla z iniciativy neziskových organizací, jejichž motivací bylo získat doplňkový zdroj příjmů a zároveň skrze tréninkové příležitosti prohloubit a obohatit svou práci s klienty. Zúžené vnímání sociálních podniků jako firem zaměstnávajících znevýhodněné významně posílilo nastavení dotačních titulů OP LZZ (výzva č. 30) a IOP (výzva č. 8) spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí. Počet vytvořených pracovních míst pro sociálně vyloučené nebo vyloučením ohrožené osoby byl pro jejich výběrové komise důležitým kritériem. Podpora sociálního podnikání se tak díky nastavení těchto fondů stala jedním z nástrojů státní politiky zaměstnanosti.

Při jisté míře zjednodušení se mezi uchazeči o dotaci pravidelně objevují dva typy žadatelů. Běžní podnikatelé, kteří jsou ochotni výměnou za státní subvenci na omezenou dobu zaměstnat lidi ve větší či menší míře znevýhodněné, a pak neziskové organizace usilující o vybudování fungující firmy se zapojením svých klientů. V pozadí snahy rozlišit tyto dva typy podniků je normativní spor o definici sociálního podniku. U prvního zmíněného typu je motivace nezřídka vnímána jako oportunistická. Od „opravdového“ sociálního podnikatele se přitom očekává, že bude klást na první místo naplňování sociálních cílů, byť s důrazem na souběžné generování zisku. Nahlíženo perspektivou státní politiky zaměstnanosti však není tento rozdíl na úrovni motivací zásadní. Klíčové je, zda jeden či druhý typ podniku dokáže dané cílové skupině nabídnout dlouhodobé pracovní uplatnění.

Jak ukazuje příklad Velké Británie, existují také jiné způsoby, jak rozvíjet sociální ekonomiku, než skrze podporu sociálních podniků v úzkém slova smyslu. Cílená podpora integračních sociálních podniků, ve kterých se koncentrují lidé se znevýhodněním, je v Británii spíše výjimečná. Není divu - udržet se na trhu je dnes obtížné i pro běžné malé a střední podniky. Integrační sociální podniky čelí výzvám ještě o řád náročnějším. Pro komerční firmu je v jistém slova smyslu efektivnější a bezpečnější zaměstnat jednoho či dva „rizikové“ zaměstnance než stavět podnik převážně na lidech se znevýhodněním. Zacílení na běžné komerční firmy má dále tu výhodu, že jich na trhu působí nesrovnatelně více než striktně definovaných sociálních podniků.

Pokud se stát na jednu stranu nechce skrze různé programy veřejně prospěšných prací stát „záložním zaměstnavatelem“ pro všechny, kdo na pracovním trhu nenaleznou uplatnění, ani se spoléhat na relativně omezený počet úspěšně fungujících sociálních podniků, je jednoduše nezbytné spolupracovat se soukromým sektorem a poskytovat mu takové pobídky, aby roli „sociálního“ zaměstnavatele pomáhal naplňovat.

V případě boje s nezaměstnaností se při využívání potenciálu soukromých firem britská politika zaměřuje na cílové skupiny, u kterých dochází k mrhání lidským potenciálem. Snaží se kompenzovat sociální nerovnosti, které znemožňují mladým lidem získat odborné vzdělání, absolvovat roční neplacenou stáž nebo si vybudovat síť kontaktů, která by jim usnadnila získat první zaměstnání. V konkurenci se svými lépe situovanými současníky jinak mladí lidé z chudých rodin zůstávají trvale znevýhodněni bez ohledu na svůj talent a potenciál.

Tento přístup slaví největší úspěch zejména tam, kde místní samospráva buď sama, nebo prostřednictvím neziskových organizací, zároveň pracuje i s takto ohroženými skupinami. Ve městě Derry tak například souběžně se zadáním pobídky na vytvoření pracovní místa pomáhají sociální pracovníci vytipovaným mladým lidem se o vypisovaná místa ucházet. Podobné cíle naplňují v České republice úřady práce poskytováním dotací na konkrétní pracovní místa a podpůrné programy zaměřené na zaměstnávání absolventů.

Na rozdíl od České republiky se však britská veřejná politika snaží namísto udělování dotací využívat veřejných zakázek. Do tendrů na dodávky zboží a služeb integruje specifické podmínky, směřující k naplňování své sociální politiky. Výhodu při získávání veřejné zakázky tak mohou získat firmy, které jsou ochotné při náboru zaměstnanců na realizaci dané zakázky zohlednit priority státu–zákazníka a zaměstnat například mladé lidi s omezenými příležitostmi.

Veřejné tendry mohou zmírnit negativní dopady na tržní prostředí, které s sebou nevyhnutelně přinášejí státní intervence. Pokud jsou podnikům poskytovány státní subvence na zaměstnávání znevýhodněných, příjmy od státu částečně nahrazují příjmy reálně reflektující poptávku po daném zboží nebo službách. Stát si tak „kupuje“ pracovní místa, nikoliv produkt dané firmy, a přestává být jasné, zda je daný podnik životaschopný či nikoliv. Zároveň je tento výkonnostně méně čitelný podnik uměle zvýhodněn oproti svým konkurentům. Z hlediska cílových skupin zahrnutých do výše zmíněných programů OP LZZ a IOP je v tomto kontextu největším rizikem cílová skupina dlouhodobě nezaměstnaných. Pro firmu, která by ráda rozšířila výrobu v regionu s chronicky vysokou nezaměstnaností, je totiž relativně vysoká pravděpodobnost, že velká část kandidátů bude spadat právě do této kategorie. Veřejné zakázky samozřejmě nejsou univerzálním receptem – v řadě odvětví stát ani místní samosprávy jednoduše nenakupují vůbec, nebo jen zřídka.

Je otázkou, zda by stát neměl při využívání podpory sociálních podniků k naplňování politiky zaměstnanosti rozlišovat cílové skupiny na ty, u kterých dochází ke zbytečnému mrhání lidským kapitálem (např. absolventi, lidé nad 50 let) a na ty, jejichž zaměstnávání je pro většinu firem tržně nevýhodné. U první skupiny nabízí správně zacílená politika zaměstnanosti, a zejména využívání veřejných zakázek způsob, jak do sféry sociální ekonomiky vtáhnout i běžné podniky, aniž by přitom bylo výrazně deformováno tržní prostředí nebo podkopávána jejich konkurenceschopnost. U druhé skupiny budou integrační sociální podniky hrát i do budoucna nezastupitelnou roli při vytváření alternativ stávající sociální politiky postavené na poskytování péče a sociálních dávek.

Autor: Štěpán Zelinger